Jak jsme jeli k moři

První dva týdny našeho pobytu v Maastrichtu to vypadalo, že tu léto není, nebylo a ani nikdy nebude. Za oknem se spouštěly provazy deště a v domě se po ránu člověk cítil jako na podzim na chatě před tím, než se rozdělá v kamnech (k čemuž ovšem nedošlo, poněvadž všechny krby jsou zaslepené). Na otázku, jestli tohle je to typické holandské počasí mi domácí odpověděl, že mám počkat na podzim, to teprv bude něco. 

Když nadcházel víkend, kdy nemělo pršet, začali jsme zvažovat využití našeho kempovacího vybavení, které jsme si přivezli na úkor teplého oblečení. Zpočátku jsme neměli odvahu, a tak jsme si zajeli jen na výlet do belgického (valonského) Lutychu. Při vjezdu do města nás přivítal rozsáhlý multikulturní bleší trh, kde se to hemžilo podivnými existencemi. Hned vzápětí jsme byli konfrontováni s odpudivě panelákovitou architekturou města. Bylo nám jasné, že Lutych má do Maastrichtu hodně daleko co do čistoty a úhlednosti veřejného prostoru. 

Pro ilustraci: Lutych

Hned na začátku jsme se zasekli na problému s parkováním. Nebylo jasné, jestli se platí, či neplatí. Zmátlo nás hlavně to, že pouze menší polovina zaparkovaných aut má parkovací lístek nebo kartu, ačkoliv by všude v centru měly být placené zóny. Nakonec jsme se s otázkou obrátili na domorodce, kterého jsme tím zřejmě zaskočili. Řekl nám, že normálně tohle neřeší a parkuje bez lístku. Pak ale dodal, že kousek odtud viděl policisty, a tak by bylo lepší ho mít. Koupil lístek v nejmenší možné hodnotě a dal nám ho, ať prý aspoň něco máme. Jeli jsme dál, protože tohle řešení nás příliš neuspokojilo. 

V Lutychu na nás nejvíce zapůsobil oběd ve vegetariánském bistru Terre Mère, kde jsme měli snad chuťově nejpestřejší veganské jídlo vůbec. Pak také katedrála a vaflárna na náměstí, kde jsme si dali pravou lutyšsou vafli. Jinak jsme byli z města spíše zkroušení. Zvláště znepokojivá byla přítomnost velkého množství sociálně vypadajících lidí.        

Neuspokojivý výlet jsme se přeci jen rozhodli přebít víkendem u moře. Vydali jsme se do Zeelandu, tedy země u moře. Úkol zněl jasně: přijet, najít kemp u moře, rozbít tábor a jít se vykoupat. Realita vypadala: přijeli jsme do vyhlédnutého kempu u moře a měli plno. Zamířili jsme tedy víc do vnitrozemí, měli plno. Argument, že máme jen malý stan a auto, neuspěl. Přejíždění mezi kempy se odehrávalo na prašných úzkých cestách mezi poli, kudy chodili lidi na pláž i jezdily karavany. Změnili jsme taktiku a začali kempy obvolávat. V jednom bylo volné místo. Po příjezdu do nechutně megalomanského kempu s atrakcemi se paní dlouze dívala do počítače, až nakonec řekla, že žádné místo není, a tvářila se u toho dost nedůvěryhodně. Mezitím se po všech cestách stále valily karavany... Vyčerpaní jsme zakotvili v úhledném mini kempu mezi obilným polem a ohradou s koňmi. Správce byl vlasatý týpek, který to moc neřešil. Když jsem se ho ptala na cenu, nemohl si vzpomenout a pak řekl, že nám to dá stejně za míň. Skvělá volba.

Bylo krásně. Jen foukal vítr, který nás trochu odrazoval od splnění hlavního úkolu - vykoupat se v Severním moři. Mnoho lidí, pravda, se nekoupalo, ale na to jsme zvyklí. Nakonec to byl výborný zážitek - čistá voda, vlny... Prohlédli jsme si také blízkou vesničku plnou německých turistů (to má i své výhody: kde jsou Němci, tam se dá  také platit mezinárodní kartou). Večer jsme popíjeli víno (jako jediní před stanem, a ne před karavanem) a hráli stolní fotbálek ve stodole.

Druhý den nás počasí také nezklamalo. Hned z rána jsme se zajeli vykoupat k moři (vítr, opět se nikdo nekoupal a opět to stálo za to). Cestou domů jsme se stavili v hlavním městě Zeelandu, Middelburgu. F. naprosto rezignoval na možnosti parkování zdarma, a tak jsme rovnou zaparkovali na placeném P+R parkovišti. Až později nám došlo, proč bylo tak prázdné: byla neděle, a tak se mohlo parkovat klidně na náměstí... O městu se dá říct, že bylo holandsky ultramalebné: kanály, lodě, zvedací mosty, cihlové domky, parádní radnice, klášterní komplex... Tak to máme rádi. 

Slunce připalovalo. A tak jsme ještě do třetice zamířili na pobřeží vykoupat se ve studeném moři - tentokrát u městské pláže, s medúzami jako bonus a s výhledem na obrovské nákladní lodě plující do Antverp.

Middelburg