Handlování nás naučilo dobrému odhadu velikosti, stáří a cen použitých spotřebičů. Po měsíci shánění lednice a zejména pračky už nemůžeme vidět žádný z těchto spotřebičů, aniž bychom přemýšleli nad jeho parametry.
Na Facebookové skupině není o pračky nouze. Ovšem po zmapování prostoru vyhrazeného pračce v naší minikuchyni (těsně naproti sporáku, mezi linkou a topením) se nás jaly pochybnosti, že takovou atypicky úzkou (asi tak 45 cm širokou) pračku vůbec seženeme.
S řešením pro nás přišel domácí. Náš spolubydlící z hlavní budovy má pračku ve sklepě a můžeme si tam za drobný poplatek (18 € za měsíc) prát. Tohle řešení bylo jen o trochu výhodnější, než chodit si prát do veřejné prádelny, kde jedno praní stojí 5 €. I tak jsme na to přistoupili a podnikli výpravu do útrob sklepa k ušmudlané pračce a zažívali ten klasický scénář, jak nechcete, aby vám prádlo při vyndavání z pračky spadlo na špinavou zem, a přesto se to děje. Ale když i po druhém přepraní prádlo nelibě páchlo, rozhodli jsme se, že v tom pokračovat nebudeme.
S odvážným tvrzením, které všechno změnilo, přišel domácí: do otvoru na pračku se vejde „klasická“, 60 cm široká pračka. Podezírala jsem ho, že si vymýšlí. Několikrát jsem to měřila a od topení k lince to bylo při nejvyšším úsilí 59 cm. Domácí na tom však trval, že prý nám to garantuje.
A tak jsme to riskli a domluvili si pračku a stěhovací službu. V úterý nadešel den D, tedy P, který jsme strávili v nervozitě a očekávání.
Dorazili jsme k řadovému domku a setkali jsme se tam s milou rodinou ze Seattlu. Pán hned že nás vezme nahoru. Nebylo nám jasné, proč zrovna nahoru, a zrakem jsme pátrali po pračce. K našemu nemilému překvapení se pračka nacházela v tom nejzašitějším kumbále v druhém patře, kam se šlo typicky strmým a uzoučkým schodištěm, po kterém se navíc proháněli tři trpaslíci (děti).
Mezitím dorazil náš šofér, který si nechává říkat Didi a který (překvapení) je Čech. Ukázalo se, že na této adrese není poprvé, a tak proběhlo sympatické přivítání s rodinou, která se komplet stěhovala zpět do Ameriky, a tak rozprodávala veškeré vybavení domu. Stěhování z druhého patra po krkolomných schodech byla nezáviděníhodná akce, které se kromě F. a šoféra účastnil i pán od rodiny a po které ze všech zúčastněných tekl pot v hektolitrech.
Všechno se odehrávalo v jakémsi stěhovacím chaosu a za neustálého přeskupování lidí a dětí. Na závěr nám supermilá paní řekla, ať jí dáme za pračku méně, než jsme se původně dohodli, že má moc ráda Prahu a k tomu nám vrazila koš na prádlo i s pracími prostředky jako bonus. Za šoférem, se kterým se měli vidět ještě později, volala, jestli si s nimi dá pizzu...
S šoférem Didim jsme se svezli k nám domů a v mezičase si krátce pohovořili o životě v Nizozemsku a zjistili, že v Maastrichtu není o Čechy nouze. Didi se ukázal jako výborný týpek. Nenechal se zaskočit ani tím, že to vypadalo, že se pračka na určené místo prostě nemůže vejít.
Pasovala! Domácí měl pravdu... No tak člověk by si řekl, že na pračku musí mít v první řadě prostor podle toho, jak je široká. Pak taky pračka vibruje, a tak je lepší mít nějakou rezervu okolo. A taky se topení nemá zastavovat spotřebiči... Ale to jsme na to šli úplně špatně. Domácí to měl přesně vyměřené na 60 cm i s tím, že se sousedící topení trochu skřípne. Tady se s místem neplýtvá.
Po instalaci pračky to chvíli vypadalo, že už máme vyhráno. Narazili jsme však na další specialitu místního kraje. Při spuštění vody z kohoutu tekla voda i jinam než do pračky. Po bližším ohledání jsme zjistili, že kohout má otvory dva. Dlouze jsme si lámali hlavu tím, co to je a proč to tam je. A co je to vůbec za logiku mít na kohoutu dva otvory, aby z toho druhého neustále crčela voda.
Druhý den jsme hned běželi za domácím, jestli pro nás bude mít vysvětlení. Neměl. Prý všechny kohouty k pračce to mají, ale nikdo neví proč. A normálně z toho voda necrčí. Domácí nelenil, zavřel galerii a běžel nám pro nový kohout (rovněž s dírou), který pak s F. dlouze instalovali („Proč si proboha vezete do Holandska teflonovou pásku?“).
Akce skončila úspěchem. A tak tentokrát nelenil F. a běžel do pekárny ve starém mlýně a koupil ultraluxusní koláč s jahodami a rebarborou, který jsme domácímu společně s kávou naservírovali.
A od té doby už jen pereme.
Žádné komentáře:
Okomentovat