K bydlení v kunstdomku jsme přišli úplnou náhodou - díky rychlé reakci na inzerát a dobrému „motivačnímu dopisu“. Získali jsme tak šupácko-romantické ubytování, o kterém se nám nesnilo.
Domácí byl překvapen naší rychlou reakcí, nevěda, jaký dravý duch panuje na trhu s byty pro cizince. Představili jsme se mu jako návštěvníci galerií moderního umění a milovníci umění vůbec. F. k tomu na důkaz připojil fotky z filmového festivalu ve Varech. Domácího to zřejmě zaujalo, ač měl i další zájemce a dům prý normálně na dálku nepronajímá. Dokonce neváhal vynaložit prostředky a půl hodiny F. po telefonu vysvětloval speciální situaci ubytování, které se nachází ve dvoře „exkluzivní galerie“.
Situace je to každopádně nestandardní. Aby se člověk dostal do našeho domu, musí zdolat čtvery dveře: dvoje při vstupu do hlavní budovy, další při výstupu z ní a poslední k nám domů. Domácí nám několikrát kladl na srdce, abychom zamykali za každých okolností, protože v chodbě i na dvoře, kterými procházíme, se nacházejí umělecká díla. Proto nejlepší moment nastává, když je potřeba něco stěhovat a člověk musí postupně odemykat a zamykat všechny dveře.
Ostatně se stěhováním je to v Nizozemsku zábavné samo o sobě. Při našem posledním pobytu jsem se bavila při četbě příručky pro expaty, jak se nedoporučuje vozit si do nového nizozemského domova příliš velké věci, protože by nemusely projít schodištěm. To jsme si ověřili v praxi, když jsme postelovou matrací (nijak nadměrných rozměrů) ucpali průchod do prvního patra a při řešení problému balancovali na strmých schodech.
Ale i přes drobné nedostatky je bydlení zde luxus. Luxus v Nizozemsku se totiž udává zejména životním prostorem. Jinak tu bydlíme jako na chalupě. Celý dům je prošpikován obřími trámy, které už něco zažily. Přízemí je dlážděné s mírně improvizovanou rustikální kuchyní, kde to jako na chalupě dokonce i voní. Pod přízemím se nachází sklep jak se patří (na víno). V první patře je prostorná světlá místnost, kde je naše hlavní působiště. A nad prvním patrem je ještě půda, kde máme šatník (do kterého se nám takovou štreku nechce nikdy chodit) a kde budou přespávat návštěvy (pokud se nebudou bát).
Toto rozložení obydlí je pro Nizozemsko typické. Když tu někdo bydlí v domě, neznamená to většinou, že vlastní vilu, ale že bydlí na rozloze bytu, který je akorát poskládán vertikálně. A možná je to i důvod toho, proč jsou Nizozemci štíhlí, ačkoliv se cpou vaflemi, hranolky a chlebem s hagelslagem či burákovým máslem... Kromě jízdy na kole zpevňují figuru chozením do schodů.
A protože bydlíme v kunstdomku, nechal nám tu domácí sedm obrovských obrazů, bez nichž by tu bylo o dost prázdněji. Obzvláště na mě zapůsobil obraz přes celou stěnu jídelny, vyvedený v brutálních barvách, na kterém jedna postava drží po krkem druhou. To ještě budu muset vstřebat...
Je také trochu nezvyk, že nám hned před okny jídelny chodí návštěvníci galerie a zvědavě nakukují dovnitř a že kdykoliv odemykáme hlavní dveře z ulice, prohlížejí si nás zaujatě turisté. Ale když je galerie zavřená, máme celý dvůr pro sebe a můžeme tu třeba popíjet víno se sochami. A to také děláme.
Žádné komentáře:
Okomentovat