Jak se v Nizozemsku třídí? Co dobrého tu mají k jídlu a pití? To, spolu s dalšími vtipnými zážitky z bytu, se dočtete v dalším reportu z nizozemského Maastrichtu.
Naše domácnost je plná překvapivých úkazů. Neodtékající dřez v kuchyni někdo vyřešil vymontováním části potrubí, a tak voda z dřezu vesele zurčí do kýblu. Jenže kýbl se musí někam vylévat. Kam? No přeci do okapu na balkóně.
Celkově je poslední týden u nás dost zavodněno. Kromě toho, že protékající kohout od pračky způsobil potopu v koupelně, tak někdo zapomněl všechny obyvatele informovat o kýblu pod dřezem. A tak Karlejn myla nádobí, až se na ni ze skříně pod dřezem vyvalila voda. Společně s Khůnem krizovou situaci vyřešili tak, že jeden kýbl vody ze dřezu zřejmě vylili do sprchy (kde to pak večer pěkně jezdilo) a druhý ani už ne do okapu, ale rovnou na balkón, kde se přes noc udělalo solidní kluziště.
Už jsem ale psala, že to úplně není Hilton... :)
Došla na nás řada na úklid bytu, a tak jsem v týdnu šla vyhodit plasty do kontejnerů. Zjistila jsem, že se třídí zvlášť papíry, barevné sklo, čiré sklo a pak do jednoho kontejneru plasty s kovovými obaly a kartony (ačkoliv se nás spolubydlící snažili mystifikovat, že kartony a plechovky se netřídí). Nizozemci jsou však podle všeho zvyklí třídit. Nic jiného jim tu také nezbývá, pokud si nechtějí připlatit. Na zbylý odpad si totiž musíte koupit drahé pytle s logem města, v jejichž ceně je započítán právě odvoz odpadu. Takže čím méně třídíte, tím máte více odpadu a musíte kupovat více drahých pytlů. Docela dobrý motivační systém. Ale zdá se mi, že kontejnery na tříděný odpad tu nenaleznete na každém kroku jako u nás.
Přes všechny veselé příhody na bytě se nakonec ukazuje, že Khůn s Khůnem (ostatní skoro nepotkáváme) jsou opravdu sympaťáci a je rozhodně výhodné mít s kým probrat nové poznatky. Potkáváme se vždycky při vaření večeře v kuchyni a prohodíme pár slov. Třeba o tom, že se Nizozemci doma nezouvají. Ačkoliv je to pro západní kulturu typické, pro nás je tento fakt pořád nezvyk. Sice jsem zaregistrovala, že se v kuchyni sem tam někdo dívá na moje domácí pantofle a že ostatní spolubydlící chodí v botách (přikládala jsem to neutěšenému stavu společných prostor), ale prostě mi to nedošlo. Řeč na to přivedla až Khůnova přítelkyně, která se tu často vyskytuje a na kterou naše pantofle musely působit extraordinérně. „Jakože přijdete k někomu domů, sundáte si kabát a pak i BOTY?“ Ta představa pro ni byla nepřijatelná. Nizozemci se prostě nezouvají, používají rohožku. „A co když máte doma koberec,“ nedalo mi to se nezeptat. Khůnova přítelkyně se chvíli zamyslela a pak zakroutila hlavou, že ani pak si boty nesundají. Khůn k tomu dodal, že krom toho, on má svoje boty fakt rád a nerad by se s nimi loučil.
A když už zmiňuji kulturní zajímavosti, pobyt v cizím kraji se neobejde bez konzumace zdejších specialit. K snídani si dáváme müsli s vla [fla], což je takový mléčný pudink o různých příchutích prodávaný v kartonu (jako mléko). Nově jsme zařadili i již dříve zmíněný hagelslag [háchlslach], sladké sypání, které kupodivu na měkkém chlebu s máslem nechutná špatně (asi jako nutella). F. si splnil přání znovu ochutnat kibbeling, osmaženou rybu, která se podává většinou s dresinkem. Skoro to už vypadalo, že ho tu snad neprodávají, ale naštěstí i tady Nizozemci holdují rybím delikatesám. Naše obědové sendviče se neobejdou bez sýru gouda různého stupně zrání a stáří (čím starší, tím lepší). A ke kávě zase patří holandská či belgická vafle (typ Liège, ne Brusel - to je důležité rozlišovat).
Některé z vás bude možná zajímat, jak je to s dostupností vegetariánských potravin. Obecně velký prostor v supermarketech zabírají předpřipravené suroviny jako saláty, krájená zelenina (dokonce nakrájené a okořeněné brambory) a hotová jídla, která stačí ohřát či osmažit. Proto v každém supermarketu naleznete i vegetariánskou sekci s falafelem, smaženým sýrem či různými vegehamburgery. Naopak základní vegetariánské potraviny jako tofu (bílé, po ochuceném ani vidu, ani slechu) či tempeh v každém supermarketu nenajdete.
Zvláštní kapitolou, která nás obzvláště zajímá, jsou zdejší piva. Rozhodně se nepotvrdilo, že by nizozemská piva byla špatná, jak naznačovala obsluha hasičské kavárny při našem prvním večeru ve městě. Piv tu obecně mají velký výběr (holandských i belgických) a skoro všechna jsou výtečná. Nejvíce nás oslovily lokální nizozemské značky Brand a Gulpener, které se kromě dobrého piva vyznačují i estetickým provedením lahví.
Žádné komentáře:
Okomentovat