První dojmy z Maastrichtu

Čtvrtý den v Maastrichtu jsem již dostatečně vstřebala nové podněty, abych byla schopná Vám je předat. Příjezd byl docela šok.

Ale od začátku. V úterý ráno jsme měli odjezd naplánovaný na sedmou hodinu. K naší velké radosti den předtím (asi) řemeslníci operující ve třetím patře ztrhli výtah, a tak jsme si každý několikrát vyběhli do pátého patra a tahali velké množství zavazadel. Bohužel nebylo komu vynadat. Situaci komplikovalo i počasí, protože zlomyslně (opět den předtím) napadla spousta sněhu. I přes to jsme opravdu v sedm vyrazili, profrčeli Prahou, natankovali v Plzni u Olympie. Tam jsem musela vyřešit mrkvovou pohromu, která se nám odehrála v autě -mrkvová šťáva z mrkvového salátu se nám vymrkvila do igelitové tašky, a tak jsem oranžový obsah musela nenápadně vylít na parkovišti do sněhu. Pak už jsme plynule projížděli Německem (dálnice, svačina, dálnice, svačina dálnice). Když už zástavba začala vypadat esteticky přijatelně, byli jsme v Holandsku. Maastricht se nachází hned za hranicemi, takže jsme před pátou hodinou stáli před barákem. 

Otevřít nám přišel Khůn s Khůnem. Uvedli nás do řadového cihlového baráčku, do druhého patra. Společná chodba, na ní pět pokojů, společný obývák s kuchyní a společné dva záchody a dvě sprchy. Prostě taková studentská kolej. Sice jsme si nechali od Džoany, původní obyvatelky našeho pokoje, poslat předem spoustu fotek, abychom nekupovali zajíce v pytli, ale celkově nás to trochu zaskočilo. Na fotkách ubytování sice nevypadalo nijak luxusně, ale rozhodně čistě. Ovšem - na chodbě naházeno spousta (asi používaných) věcí před vchody obyvatel, záchody jak v kempu, na pánském plakát nahý ženský, na dámském olezlé výstřižky z novin s populárními herci, sprchy jakž takž... Ale lahůdka je obývák s kuchyní - všechno omatlané blivajzem, na sporáku i na zemi zbytky jídla, ucpaný dřez, který protéká někam do skříně, špatně umyté nádobí na odkapávači... Z toho by se šel člověk našeho ražení skoro zastřelit. 

Místo toho jsme se opět proběhli několikrát do auta pro věci. Cestou jsme potkali pištící slečny z jiného patra. Nesly zrovna odpadky před barák, takže to na chodbě smrdělo jako uleželý bezdomovec (a taky se to tam pár dní potom drželo). A pištěly proto, že jim z těch pytlů vyběhly dvě myši, které si zřejmě pochutnávaly na bezďáckých delikatesách z odpadkového pytle. Co na to říct. Pak se ukázalo, že v Maastrichtu funguje zajímavý systém odvozu odpadků. Každá domácnost dostane rozpis, kdy jezdí popeláři, a v danou dobu vytáhne všechny zásoby odpadků (např. z balkonu, jako je tomu u nás) a položí je před barák, kde je popeláři vyzvednou. A tak jsme se večer procházeli centrem města v opojném smradu z odpadků, které se v pytlích válely na ulici. Na druhou stranu se asi počítá, že člověk vytřídí úplně všechno (včetně bioodpadu), a tak už mu žádné odpadky nezbydou. Ale ne všude to funguje. 

Takhle to vypadá, že jsme se přistěhovali do slumu. Ale není to tak hrozné. Náš pokoj je nakonec docela fajn (a je luxusní v porovnání s kuchyní). Ačkoliv množství nefungujících a rozbitých věcí by se na prsty jedné, ba ani dvou rukou nevešlo. 

Ještě večer po příjezdu jsme si šli spravit náladu do centra města (které je opravdu moc pěkné - až na tu smůlu s odpadky). Cestou zpět jsme se zastavili v holandském Albertu, abychom si koupili víno a sýr. A tam nás Holanďani vypekli. Nejenže jsme nedostali slevu (protože na ní člověk musí mít kartičku), ale ještě k tomu jsme OPĚT (jako tomu bylo během dovolené na lodi) nemohli zaplatit kartou! Prodavačka oznámila, že neberou ani Mastercard, ani Visu... Takže jsme s sebou měli čtyři karty, ale ani jednou nemohli zaplatit. Musím říct, že tohle mě vážně vytáčí. Tak nějak jsme si mysleli, že ta zkušenost ve Frísku byla jen špatná shoda náhod. Ale asi je to opravdu tak. Všichni tady platí lokálními kartami a z mezinárodních karet se bere Maestro (o kterém si myslím, že se v Čechách ani moc nevydává). A přitom na internetu o tomhle zásadním problému člověk skoro nic nenajde. 

Večer jsme seděli zdrceně u vína a mlčeli. Přemýšleli jsme, zda jsme neudělali chybu, že jsme si vybrali levnější ubytování (380 eur) místo dražšího, které vypadalo moc hezky (ale za 720 eur, což je hrozně moc). Tak doufám, že za ty ušetřené peníze si to tady alespoň pěkně užijeme. 

Druhý den F. vyrazil na univerzitu a já skoro celý den cídila pokoj a vybalovala věci, aby jsme se tu cítili jako doma. Nakonec se to docela povedlo a máme to tu řekla bych útulné. Nejdivnější kusy nábytku jsem "uklidila" pod postel, abych na ně neviděla :D 

Odpoledne jsem vyrazila F. naproti, přes řeku pořád rovně až k univerzitě. Akorát, že jsem hned za řekou sešla z cesty a proplétala se cihlovými uličkami, jedna jako druhá. Pronásledovala mě skupina mladých mužů, tak jsem se jim snažila vyhnout, až jsem se ztratila úplně. Musela jsem zastavit dva Belgičany a ukázat jim název ulice (přečíst se tady skoro nic nedá) a v tu chvíli mě dostihli i ona skupina a ukázalo se vtipně, že taky hledají univerzitu. :) Nakonec jsem F. našla a šli jsme na pizzu do pizzerie, která byla plná Italů a kde měli výbornou pizzu. Při procházce zpět domů jsme pak potkali bývalou hasičárnu předělanou na hipsterskou kavárnu, kam jsme samozřejmě museli zajít. O ceně nápojů raději pomlčím. Já si dala hipsterskou limonádu a F. měl záměr vyzkoušet holandské pivo, od čehož ho obsluha odradila se slovy, že belgické mu udělá lepší službu. 

A abychom minimalizovali pobyt v nechutné kuchyni (a respektovali místní obědovou zvyklost), připravujeme si na oběd v pokoji sendviče. Holanďani na oběd nechodí, protože jsou spořiví. Akorát včera večer jsme se odhodlali uvařit si večeři v kuchyni. No, byl to vrcholný výkon bezdotykové kuchyně. Bezdotykové říkám proto, že jsme nechtěli aby se jídlo nebo nádobí dotýkalo čehokoliv v kuchyni :D 

Fajn ale bylo, že jsme při vaření potkali Khůna a prohodili s ním pár slov, nabídli mu českou Plzeň, z čehož byl nadšen a vzápětí opit na to, aby se učil. Ptal se nás zejména na to, jestli se OPRAVDU v Čechách tolik pije alkohol a jestli je OPRAVDU to pivo v hospodě tak levné. Uzavřel to tím, že se rozhodně do té Prahy musí zajet podívat :D. (Jen pro neznalce pivní problematiky - velké pivo tady stojí kolem 5 eur, což je asi 140 Kč).