S domácím máme dobré vztahy. Neustále si navzájem něco dáváme. Naposledy nám nabídl rakev.
Úplně poprvé nám domácí přinesl zákusek z místní vyhlášené pekárny. Podruhé nám dal nedojedené balení holandských vaflí s tím, že jsou máslové, a tedy naprosto nejlepší. Prokázali jsme, že v oblasti vaflí nejsme žádní novicové a pravidelně je vyvážíme do Čech. Při další příležitosti nám pak předal vafle v pěkné plechové krabičce, které vyhrál v domovní loterii (na základě poštovního směrovacího čísla).
On s námi jistě také nepřichází zkrátka. Každá návštěva z Čech, aniž bychom to po někom výslovně požadovali, totiž domácímu přiveze balení českého piva. Když se to stalo naposledy, ptal se nás vážným hlasem: „Je to v Čechách zvykem vozit na návštěvu pivo?“ Vysvětlili jsme mu, že v podstatě ano.
Posledně se ovšem domácí překonal. Poslal nám email, ve kterém stálo: „Mám pro vás k zapůjčení pěknou starožitnou rakev jako doplněk do domu.“ Přiznali jsme si, že tomu holandského suchému humoru, který je nám většinou sympatický, sem tam úplně nerozumíme. Pohledem z okna jsme ověřili, že domácí něco kutí ve sklepě. A tak z obavy, abychom v té rakvi sami neskončili, nechali jsme email bez odpovědi.
Teprve když nám domácí ke konci dne poslal nový email, ve kterém se pokoušel rakev udat i dalším nájemníkům, sebrali jsme odvahu a vydali se na obhlídku. Aby nám tu rakev přeci jenom někdo nevyfouknul... Ukázalo se, že domácí se trochu ztratil v terminologii. Tou rakví naštěstí myslel truhlu, a ne ledajakou - z osmnáctého století a pěknými šuplíčky uvnitř. A jako bonus k truhle přihodil ještě starožitný stolek. Vyměnili jsme si trochu černého humoru a truhlou-rakví i stolkem si stylově doplnili výbavu kunstdomku.
Žádné komentáře:
Okomentovat