Grachty a králíček nijntje: Utrecht

Při plánování návratu z pracovní návštěvy Den Haag mě zaujalo, že se přestupuje v Utrechtu. A tak jsme spojili příjemné s užitečným a vyrazili prozkoumat čtvrté největší město Nizozemska.

Dobře, bylo to trochu jinak - zarezervovali jsme si v předstihu hotel s tím, že počkáme, jaké bude počasí. Předpověď ukázala, že počasí bude veskrze holandské, tedy vytrvalý déšť po celou dobu našeho plánovaného pobytu. Nato jsme zjistili, že možnost zrušit rezervaci jsme o den prošvihli. Klasika. Nezbylo nám než jet. 

K panoramatu Utrechtu neodmyslitelně patří nejvyšší věž Nizozemska, Domtoren. Stojí osaměle kousek od katedrály zasvěcené sv. Martinovi, zvané Dom van Utrecht. A ačkoliv vypadají, že se k sobě nemají, původně tvořily jeden celek: prostřední část katedrály se totiž v 17. století zhroutila následkem bouře. 

Zahrada dómu 

Milovníky nizozemských vodních staveb, jako jsme my (nejspíš proto, že v Maastrichtu jich moc není), nadchne síť kanálů procházející centrem města. Zejména pak starý kanál Oudegracht, jehož břehy jsou lemovány sklepy (tzv. werven) s hobitími dveřmi. Okraje kanálu se totiž ve 12. století stavěly vysoké jako ochrana proti záplavám. Holanďané jsou však v této disciplíně mistři - již v průběhu 13. století se jim povedlo důmyslným systémem zdymadel zajistit město proti povodním úplně. A tak se valy začaly využívat jako sklepy a sklady přilehlých domů. Dnes se sklepy nacházejí o celou jednu úroveň níž než samotná ulice. Z některých se staly restaurace a kavárny, v některých bydlí zvláštní existence, jako např. vyžilý námořník. 

Ve městě také člověk neustále naráží na bílé králíky. Postavička nijntje, tedy králíčka z knížek pro děti, je známá po celém světě (pod jménem Miffy). Vytvořil ji místní rodák, Dick Bruna. Na jeho památku vznikla v místním muzeu stálá expozice a po králíčkovi bylo pojmenováno i jedno z náměstí, Nijntjepleintje. 

Králíček nijntje

Kromě toho, že Utrecht je přibližně od 8. století náboženské centrum Nizozemska, je také jeho druhým nejkulturnějším městem (hned za Amsterdamem). My jsme využili procházku městem po setmění, kdy se různě po centru rozsvěcují vizuální instalace. Člověk tak může obdivovat nasvícené mosty přes kanál Oudegracht, podchody i monumenty. Největší jízda byl videomapping na věž Domtoren do rytmu zvonkohry. 

Kočky se běžně promenádují v centru

Nedalo nám to neporovnat Utrecht s naším domovským Maastrichtem. Každé ze zmíněných měst je atraktivní jiným způsobem. Utrecht se vyznačuje mladistvostí: najdete tu například moderní hipsterské kavárny i vegetariánské restaurace. To je ve snobsky orientovaném Maastrichtu nemyslitelné. Ačkoliv je Maastricht plný studentů, pořád je patrné jeho opravdové jádro, které tvoří bohatí senioři, kteří chodí do drahých nóbl restaurací a nakupují v luxusních obchodech. Jak řekl Marc z obchodu s nábytkem: „Maastricht je Miami Nizozemska.“ 

Proto jsme si v tomto ohledu konečně mohli užít. Nezbytností bylo vyzkoušet místní bio hranolky s dýňovou omáčkou a výbornou indonéskou kuchyni. Indonésie bývala holandskou kolonií, a tak tu o indonéské restaurace není nouze. Dokonce jsem se kdesi dočetla, že nejlepší holandské jídlo je indonéské jídlo... (oproti tradiční kapustě s párkem určitě). 

Pouze trendy hotel Stay Okay nás příliš nenadchl: pokoj neměl okna, sami jsme si povlékali postele a večer jsme klepali kosu. Ale okay. Pořád jsme měli dvojlůžkový luxus, protože hotel byl koncipovaný spíše jako hostel, tedy množírna, s mnohalůžkovými pokoji. Na druhou stranu jsme ocenili stylovou snídani s výhledem na centrum města, během níž jsme se zařadili mezi ostatní cestovatele z východu. 

Čtvrť Lombok s věží mešity

Utrecht je také oproti Maastrichtu více multikulturní. V kontrastu s historickým centrem se za hlavním nádražím nachází orientální čtvrť Lombok. Na hlavních ulicích a zejména v tureckých obchodech panuje čilý ruch. Člověk tu narazí i na moderní mešitu. Kebab přímo v mešitě jsme si sice nedali, zato jsme ochutnali výbornou baklavu v místním pekařství. 

Nejlepší překvapení bylo, že navzdory předpovědím pršelo jen drobně, a tak jsme cesty nelitovali. A jestli zase někdy pojedeme pobývat do Nizozemska, pak to bude právě do Utrechtu.