Jak se dnes v noci ukázalo, mnou tolik velebené parkování ve dvoře mělo i svou nevýhodu.
Je to docela paradox. Už jsme se tolikrát při našich cestách strachovali o zaparkované auto - např. Avignon se před pár lety nacházel na předních příčkách v míře kriminality ve Francii. Ale tady v Nizozemsku, kde když necháte omylem u auta otevřené okno, vám ho někdo zalepí igelitem, aby do něj nenapršelo, nás to DOST zaskočilo.
Dnes ráno jsme zažili pouliční drama. Kolem čtvrté ráno mě probudil zvuk, jako by někdo túroval auto, pak prosvištěl ulicí jako drak a následně to na druhém konci ulice do něčeho napálil. To byla moje první myšlenka. S nastraženýma ušima jsem čekala, co bude (jestli tedy vůbec něco). Mezitím se začali různě ozývat hlasy a krátce nato už bylo zdálky slyšet přibližující se sirény.
Bylo to k neuvěření, ale zastavila přímo pod naším balkónem. Pokoj, stejně jako celá ulice, byl zaplavený tepající modrou blikačkou hasičského vozu. F. vyšel na balkón a konstatoval, že podle kouře někde opravdu hoří. To už panoval čilý ruch i na chodbě, a tak jsme se od spolubydlících dozvěděli, že ve dvoře hoří auto.
Ještě více šokující bylo, že to v Maastrichtu není nic neobvyklého. Od začátku minulého roku bylo totiž zaznamenáno přes šedesát žhářských činů na autech! Nějaká do této doby neidentifikovaná skupina po městě podpaluje auta. Různá auta. Klidně i několik do měsíce. Vždycky v noci. Podpalovačem na grilování.
Výsledkem dnešní noci bylo jedno - odpoledne ještě doutnající - auto na odpis. Druhé má seškvařený celý bok. Naštěstí se nikomu nic nestalo. A my jsme měli velkou kliku, že si pachatel mezi těmi několika zaparkovanými auty nevybral zrovna to naše.
Žádné komentáře:
Okomentovat