Karneval je středobodem maastrichtského roku. Na těch několik dnů oslav se místní těší zřejmě od... no od předchozího karnevalu. Cizinec to nejspíš nemá šanci pochopit.
Sotva se město odstrojí od vánoční výzdoby, začíná se šňořit do jásavých karnevalových barev: zelené, žluté a červené. Místní zdobí výlohy všech možných provozoven, okna svých příbytků, ba dokonce i kola či sochy. Ožívají obchody s karnevalovým vybavením.
A jak se blížil konec února, zvýšila se také intenzita, s jakou nám procházely karnevalové marš kapely kolem domu.
Karneval letos připadl na 26. - 28. února. Shodou okolností jsme v pátek před oslavami přijeli z návštěvy Čech. Ačkoliv karneval oficiálně začíná až v neděli, při pátečním odpoledni se již tvořily hloučky okolo hospod. Dopravní konvence se pomalu rozvolňovaly a lidé v pestrobarevném oblečení bezstarostně povlávali na silnici, čímž ztěžovali průjezd městem.
Naše zaujetí karnevalovým veselím opadlo, když jsme uviděli domácího, jak zabedňuje galerii, jako by se připravoval na válku. Zavřít okenice, zabednit skleněnou výplň vstupních dveří, odmontovat tabulku s názvem galerie, odšroubovat kliku na dveřích a odpojit zvonky.
Očividně ve špatném rozmaru se nás ptal: „Přijeli jste slavit karneval?“ My že ani ne, prostě nám to tak vyšlo. „To jste radši měli zůstat doma, tady se nevyspíte.“ Před odchodem ještě smrtelně vážně poznamenal: „A odvezte si auto někam do bezpečí.“
Další čtyři dny jsme i kvůli práci pomalu nevystrčili nos z domu a sledovali tenčící se zásoby jídla (pronést nákup karnevalem bylo nemyslitelné). Jen párkrát jsme se šli projít do karnevalové vřavy. Ovšem pouze za dne, jak nás poučil minulý ročník karnevalu. I tak to byl pro nás, příslušníky jiné kultury, spíše znepokojivý zážitek.
Celé město je doslova vzhůru nohama. Všude samé masky, do toho hrají přes sebe marš kapely i reprodukovaná „hudba“, sem tam po sobě masky střílejí nějaký sajrajt z žertovných pistolí. A mezi tím vším si jdete v běžném oblečení a přijdete si na nejvyšší míru nepatřičně. (V podstatě to nepatřičné opravdu je, protože podle našeho známého G. bývají účastníci bez masek často zloději.)
Karneval jsme si však i z domova dostatečně užili, alespoň tedy jeho zvukovou stránku. Dělala nám v kunstdomku společnost celé čtyři dny. Nejintenzivněji pak od večera do ranních hodin, kdy se karneval zvrhl v technoparty, nebo přesněji řečeno ve šlágrparty.
Ročník to byl asi povedený. Týden po karnevalu jsme u kasy v samoobsluze natrefili na týpka, který si nás už pamatuje. Vyprávěl nám, že slavil asi šest dní v kuse a ještě teď se z toho vzpamatovává.
Takže pro příště: na oslavy karnevalu musí mít člověk nutně: a) pořádnou výdrž (tedy natrénováno) a b) kostým.
Obrázek o současné politické situaci v Nizozemsku na pozadí karnevalu v Maastrichtu si můžete udělat z reportáže ČT.
Žádné komentáře:
Okomentovat