Limbabwe

Bydlet na jihu není jako bydlet kdekoliv v Nizozemsku. Holanďané pro zdejší kraj dokonce vymysleli slovo...

Marc je sympaťák. Vlastní obchod s designovým nábytkem v centru města pár kroků od našeho kunstdomku. Když jsem šla na začátku srpna kolem, řekla jsem si, že tady bych chtěla pracovat: hipstersky atraktivní obchod. Napsala jsem hned mail a vzápětí dostala i kladnou odpověď. Chvíli to vypadalo, že mám fakt kliku. To jsem ale nepočítala s tím, že jsem v Limbabwe.

Při první návštěvě o týden později jsem Marca zastihla s přáteli, kterak v družném hovoru u baru konzumují jednohubky. Vysvětlila jsem mu svou situaci a on mně zase tu jeho - že shání někoho na přípravu sendvičů. Obchod s nábytkem totiž splňoval zdejší trend: nakupovat a konzumovat v jednom. Marc mi představil svůj velkolepý plán: „Přestavím obchod, kola pověsím na zeď a kromě nábytku a kafe budu nabízet sendviče". Jelikož jsem nekorunovaná královna sendvičů, nebylo o čem přemýšlet. Marc ale musel nejdřív všechno probrat se svým účetním.   

Při další návštěvě za dva týdny mě Marc provedl stylovým obchodem, který místy připomínal skladiště: „Tady musím trochu přestavět nábytek, kola pověsím na zeď a příští týden uspořádám zkušební akci pro přátele. Přijede člověk ze Španělska s kráječem na šunku. Můj bratr má vynikající španělskou šunku...“ Na závěr jsme si dali podle jeho slov nejlepší (španělskou) kávu a probrali českou výrobu křišťálových lustrů. Podrobnosti práce prý příště.

Mezitím se nic nedělo. Několikrát jsem zahlédla Marca před obchodem, jak degustuje víno s přáteli.

Blížila se doba dohodnutého nástupu do obchodu, a tak jsem se zajímala o ty podrobnosti - ani ne tak za kolik (s minimální mzdou jsem se smířila), ale hlavně jak často. A Marc neustále mlžil. Na konci září jsem naposled naběhla do obchodu. Marc mi omluvně vysvětlil, že neví, kolik hodin mi má dát a jestli vůbec na to má peníze. Přiznal, že není na takovou změnu připraven: „Nejdřív potřebuji uspořádat zkušební akci pro přátele. Přijede člověk ze Španělska s kráječem na španělskou šunku...“

Rozčarovaně jsem si říkala, že je to tady jako někde na jihu...

***

Při nedávné pracovní návštěvě Den Haag, tedy ryzího Holandska, mi kdosi z místních všechno osvětlil. Limburgu se v Holandsku totiž přezdívá Limbabwe. A to zejména kvůli zdejší „jižanské“ mentalitě.

Limbabwe = Limburg + Zimbabwe

Dodnes nevím, jestli ze Španělska přijel dřív člověk s kráječem na šunku, nebo Sinterklaas. Ale Limburg je zkrátka oproti zbytku Nizozemska výjimečný. Žije se tu pomalu a hedonisticky (včetně bouřlivých oslav karnevalu). Obyvatelé zde mluví měkčí nizozemštinou, tzn. že méně chrochtají, a v horším případě mluví limburským dialektem, který je ostatním Nizozemcům naprosto nesrozumitelný. Prostě Limbabwe.

Loď ze Španělska (bez kráječe na šunku)