V průběhu těchto osmi měsíců jsem si vypěstovala solidní fóbii z úředních obálek.
Člověk například obědvá. V jednu chvíli nechtěně vykoukne z okna a... pošta. Už se to nedá vzít zpátky. Chuť k jídlu ta tam, zvýšený srdeční tep, pocení.
Nejhorší jsou ty modré, ty totiž chodí z Belastingdienst, holandského finančního úřadu.
1. Máš auto?
S podzimem přicházejí první modré obálky. Finanční úřad zajímá, jestli jsme si s sebou do Holandska přivezli auto. A rovnou nás motivuje placením daní z něj.
Jsme trochu zaskočení. S administrativními problémy okolo auta jsme úplně nepočítali.
Zaškrtnout ano, nebo ne? Váháme, jestli auto přiznat. V nejhorším případě jsme připraveni auto (nějak) odvézt do Čech. Jako by tu nikdy nebylo.
2. Nizozemsko a auta
Nizozemsko je země s vysokou životní úrovní. A za vysokou životní úroveň se platí. V Nizozemsku se daně platí snad úplně ze všeho. Proto nakonec není překvapením, že se platí i z auta. A ty pěkně obstarávané dálnice s líbezně zastřihnutými ostrůvky zeleně taky nebudou dárek od Sinterklaase.
Zároveň je to země relativně ekologická. A proto jsou tu ceny paliv jedny z nejdražších v Evropě a navrch pěkně tučné daně pro auta, co na ně jezdí. Na druhou stranu mají velké daňové úlevy řidiči elektromobilů, kteří zároveň mohou využívat nabíjecích stanic ve městech. Proto tu také jezdí tolik Tesel. Holanďané si je nekupují, že by měli moc peněz. Kupují si je proto, že nejsou tak bohatí, aby platili všechny daně za běžná auta.
Bylo by se mi to líbilo, kdybychom do toho nespadli s benzínovým autem dovezeným z Čech.
3. Zaplať, že máš auto a že s ním jezdíš
Když si člověk přiveze auto z ciziny, čekají ho - stejně jako všechny Holanďany - dva typy daní.
a) Motorrijtuigenbelasting (MRB), tedy daň z motorových vozidel. Taková MRB daň z menšího benzínového auta vyjde přibližně na 60 € za měsíc.
b) Belasting van personenauto's en motorrijwielen (BPM), tedy daň z osobních aut (a motocyklů), kterou Holanďané normálně platí při koupi nového dopravního prostředku. Daň se vypočítává na základě mnoha kritérií (cena auta, motor, emise...), ale většinou tvoří významnou část z ceny zde koupeného auta, například jednu třetinu.
A co když je člověk v Holandsku jen na pár měsíců? Překvapení se nekoná - musí zaplatit stejně.
4. Jak se vyhnout BPM dani
Dani z motorových vozidel neunikneme. Druhá daň, BPM, by však v našem případě stála kolem sto tisíc Kč. F. na to konto: „To ani náhodou.“
Naštěstí člověk může na tuhle daň získat výjimku, když splní určitá kritéria. My je podle všeho splňujeme: auto už delší dobu vlastníme, hodláme ho používat pro osobní účely, nehodláme ho příštích 12 měsíců pronajímat či prodat atp.
Pro jistotu volám inkognito na finanční úřad. Jsem v Holandsku - jakože - na 5 měsíců a hodlám si - jakože - přivézt auto.
Úřednice nemluví anglicky. Žádné překvapení. Všechny holandské příručky pro expaty totiž doporučují, aby si člověk pro komunikaci s finančním úřadem opatřil svého vlastního Holanďana, který záležitost přetlumočí. Mně však zavolá její kolega, který anglicky umí.
Podle anglicky mluvícího kolegy máme opravdu nárok na výjimku. Několikrát mi vysvětluje celou zdlouhavou proceduru. Zdá se to jasné. Jen na závěr se mi snaží vnutit (na těch 5 měsíců) holandskou poznávací značku. „Dopravní policie si víc všímá cizích značek.“ Ne, v žádném případě si nebudeme měnit značku.
5. Papírování... za jedna
Čestně (anebo hlupácky) potvrzujeme úřadu, že jsme si přivezli auto. Kolega z F. práce tvrdí: „Beztak už o vás vědí z kamer.“ Profesor z univerzity zase: „Zbytečnost, měli jste říct, že auto nemáte.“
Další modré obálky na sebe nenechají dlouho čekat. Přichází sáhodlouhé formuláře s přiznáním k oběma daním, samozřejmě v holandštině. Navrch vyplňujeme ještě delší žádost o výjimku z BPM daně. Přelouskáváním formulářů v holandštině trávíme dlouhé hodiny. Úředníky zajímá i to, kde má vlastník auta rodinu a jak často za ní jezdí...
S odstupem měsíců přichází odměna v podobě výjimky z BPM daně. Jen jedna nepříjemnost: je podmíněná registrací do místního registru vozidel a technickou kontrolou.
6. Kontakt s berňákem... velký špatný
Zbývají nám dva měsíce do konce pobytu. Registrovat auto nemá cenu. Při tempu místních úřadů bychom se při odjezdu dostali do následující situace: nebudeme se moct odhlásit z místního registru vozidel, protože naše žádost o registraci do něj ještě nebude ani zpracovaná.
F. proto volá na finanční úřad. Úřednice je jako med, situaci s odjezdem z Holandska naprosto chápe - opravdu by bylo zbytečné auto registrovat. Ozve se ještě později.
Závidím, že můj problém s pojištěním se nedočkal tak vstřícného přístupu.
Z finančního úřadu volá zpátky jiná úřednice. F. náhle změní tón hlasu. Dohaduje se s ní. Úřednice opakuje jako kolovrátek, že daň BPM, tu stotisícovou, budeme muset zaplatit. Důvod? Nesplňujeme podmínky pro výjimku: nesměli bychom opustit 12 měsíců Holandsko.
7. Krize
Ve vzduchu je cítit stres.
Zmatečně vymýšlíme, jak zůstat rok v Holandsku kvůli autu.
Volám na centrum pro expaty. Moc toho nevědí, ale myslí si, že budeme muset zaplatit.
Celý den je jak noční můra. Chodíme po domě a nemůžeme se z toho vzpamatovat. Opět si říkám, že tady už mě nikdo neuvidí.
Nevím co dělat, a tak znovu volám na linku finančního úřadu. Další úřednice, ale milá jako ta první. Vysvětluji jí situaci, je chápavá. Třeba jsme jen předtím narazili na vadný kus. Úřednice se ozve. Vypadá to nadějně.
Za chvíli volá zpátky. Bohužel se mezitím změnila v gramofonovou desku, která dokola opakuje, že budeme muset zaplatit. Empatie je v tahu.
Jako vážně? Opravdu po nás chce zaplatit daň z pořízení auta na základě našeho osmiměsíčního pobytu v Holandsku? A proč nám teda udělili výjimku, když informace o našem pobytu (včetně data odjezdu) měli ve formuláři?
Dochází mi trpělivost. Chci po úřednici, aby mi řekla, ve kterém předpise podmínku o ročním pobytu najdu. Čekám na telefonu, zatímco ona hledá. Po čtvrthodině se ke mně vrací s tím, že to nemůže najít. Dost možná ten předpis ani neexistuje.
8. (Ne)rozuzlení
S bušícím srdcem další týden přijímám telefonát od úřednice, jestli ten předpis našli...
Úřednice do telefonu mluví s plnou pusou. Napůl anglicky, napůl holandsky. Nemáme se registrovat do holandského registru vozidel. „Please, don't,“ několikrát opakuje imperativně. Nikdo tak na nic nepřijde a my nebudeme muset platit stotisícovou daň.
Šedá zóna.
***
Trochu jsme si oddychli. Ale nemáme žádnou jistotu, že po nás někdo přeci jen nebude chtít zaplatit.
Z příběhu vyplývá ponaučení:
1. že informovat se na úřadech není záruka ničeho.
2. že holandské předpisy nepočítají s tím, že někdo jede do Holandska pracovat na krátkou dobu a ještě k tomu (probůh) s autem.
3. že je rozumnější si do Holandska auto nevozit (anebo ho nepřiznat).
